Dnes je první máj - připomínka bohatosti hnutí pracujících promlouvající skrze boje minulé. Mnoho se dnes vzpomíná na generální stávku vedoucí k Haymarketskému masakru, boji za pětidenní týden či získání práv, které nám nebyli dány, museli jsme si je vzít. Jsme vděčni těm, kteří přišli před námi. Jako ICT odbory však dnes stojíme před kvalitativně jinou výzvou - to, čemu běžně říkáme AI a její dopad na pracující. Odbory jsou právě tím hlasem, který v této debatě chybí - jsou to pracující, kteří by měli rozhodovat o tom, jak se tato technologie skloubí s jejich životy. Je nutné ho podrobit neúprosné kritice z odborových pozic.
Vidíme spoustu míst, kde se zaměstnavatelé snaží maximalizovat svoje zisky na úkor pracujících. Zmiňme třeba tendenci nahrazovat personalisty*ky pomocí AI, takže o tom, zda se do dané firmy hodíme rozhoduje stroj. Ten evaluuje, zda jsem ideální kandidát - ne nadarmo jsme předčasem četli o lidech, co do svých životopisů schovávají pasti na LLM, aby je doporučili. Jak se máme cítit na pracovišti dobře, když nestojíme ani za evaluaci?
Dalším jevem, kterého si všímáme, je tendence odstraňovat juniorské pozice - přeci jen, nahradíme je modelem a senioři opraví výstupy. Vnímáme, že toto není zdravé pro náš sektor. A víme, že k tomuto nahrazování dochází ve všech kreativních profesích (od právníků, přes designery až po marketing a učitele). Varujeme firmy, že investice do pracujících je investice do budoucnosti, do celého sektoru. Zatím stroj neumí přijmout zodpovědnost za kód na produkci, za “zdraví” databáze, za infrastrukturu. A my jako pracující říkáme, že bez sociálních změn by ani takovouto zodpovědnost mít neměl.
Kdysi jsme vydali brožuru o tom, že jsou datová centra nové doly. Enviromentální dopad umělé inteligence je čím dál více zmapovaný. My dodáváme, ze jsou zde i další přehlížené dopady. Z naší zkušenosti AI vytváří takzvaný bloat - neoptimální kód, který přetéká a zatěžuje tak o kousíček více naší společnou infrastrukturu. A jak se říká - halíře dělají talíře.
Zaměstnavatelé vidí v AI nástroj, jakým znásobit produktivitu za minimální cenu. Na vysokých školách se učí, že je AI levnější než programátoři, vznikají nástroje jako Lovable.dev, které Vám vytvoří prototyp (který ale třeba vyhalucinuje své dependencies, takže ho nikdy nespustíte). My se ptáme, zda je tento růst produktivity to, co chceme. Neměli bychom požadovat například zkrácení pracovního týdne, když stihneme už teď více, než před 30 lety? Neměli bychom požadovat nárůst platů? Neměli bychom chtít vybojovat své slovo? A neměli bychom požadovat férové jednání vzhledem k těmto nástrojům a jejich implementaci takovým způsobem, aby se ICT nerozpadlo před našima očima? Odbory jsme my - všichni ICT pracující, kteří chtějí společnost, v níž je náš hlas slyšet. Odbory jsi ty - člověk, kterému není jedno, jak ICT u nás vypadá. Není ti to jedno, protože se tě to 40 hodin týdně týká.
Stejně jako pracující v Chicagu před 140 lety, i my chceme zlepšovat naše pracovní podmínky. Abychom i my rozhodovali, jaké technologie chceme. Jsme v ICT, neustále se učíme nové věci - a měli bychom podle toho mít podmínky. Jsme v ICT, špičce technologického pokroku. Každá technologie přináší novou svobodu, ale zároveň i novou nutnost. Vytvoření počítače otevřelo neskutečnou kreativitu, ale i nutnost ho používat napříč svými životy. Jako ICT pracující rozhodně nechceme a nebudeme stát v cestě pokroku. Každou novou technologii je ale třeba podrobit kritické analýze a zhodnotit její přínosy a negativa nejen pro kapitalisty, ale i pro pracující.
Dnes se setkáváme, abychom si připomněli, že skutečná síla je v nás. To nás potřebují, aby mohli vydělávat. To z naší nadhodnoty získávají prostředky pro nekonečný růst. A my si bereme zpět svůj hlas. Přidej se! Organizuj se! Společně se můžeme svobodně rozhodnout, jak s AI pracovat.